Ač snažil bych se sebevíc a neměl lásku,nemám nic.

Hříchy mládí.

30. října 2008 v 18:53 | nubara |  z mého žití
Můj kamarád Standa mne jednoho krásného dne poprosil, zda bych s ním neabsolvoval taneční kurz. Měl jsem za sebou předtaneční i taneční, ale Standovu prosbu jsem neodmítl. Koneckonců je to skvělá příležitost nabrnknout si nějakou holku. Vzhledem k tomu, že jsem měl převážnou část tanců v malíčku, neměl jsem nouzi o taneční partnerky. Také jsem byl starší, než většina mládenců, a tak jsem měl přirozenou autoritu. Mohl jsem si prostě vybírat. Bral jsem celý kurz s humorem a nejednou jsem se po parketě protáčel s učitelkou tance. Byl jsem na sebe hrdý a plně jsem si toho užíval.
Standa začal chodit se svou taneční partnerkou Jarkou. Jednoho dne za mnou přišel, že je pozván na Jarčiny narozeniny, ale že má přijít i se mnou. Proč ne? Sedli jsme na vlak a jeli do nedalekého městečka na oslavu. Jarka měla byt jen pro sebe, rodiče byli někde na výletě, a tak jsme se řádně rozšoupli. Na oslavě byly, kromě mne a Standy, Jarčina sestřenice Lenka a kamarádka Hanka. No, nějak to nepárovalo. Vyřešil jsem to docela snadno. Když mne Hanka vyzvala k tanci slovy: "Smím prosit?", řekl jsem jí, že ano a dál jsem seděl. "Tak smím prosit?", znovu mne oslovila Hanka. "Klidně si pros, ale tančit s tebou nepůjdu!", důrazně jsem odpověděl. To děvče se mi vůbec nelíbilo a tak jsem na ní byl dost hrubý. S brekem odešla domů. No a co? Konečně jsme spárováni.
Lenka byla opravdu kus a tulili jsme se k sobě, jako můj s mojí. Vzalo to však podivný spád. Přišla Jarka a se slzami v očích nám řekla, že Standa si řeže žíly. Okamžitě jsem běžel do koupelny za Standou. Standa mi řekl, že ho Jarka nemá ráda, že se zamilovala do mne a proto chtěla, abych se Standou přijel. Řekl jsem Standovi ať neblbne, že se to nějak vystříbří a že pojedeme domů. Poprosil jsem Lenku, aby mi zjistila, kdy nám pojede vlak. Lenka odešla do vedlejšího bytu, bydlely vedle sebe, aby se podívala do jízdního řádu. Vrátila se za čtvrt hodinky, jen v kratičké noční košilce, s tím, že nemůže jízdní řád najít a zda ho nechci jít hledat s ní. Jarka mi začala vyčítat, zda mi nevadí, že má Lenka kluka na vojně. Nevadilo, ale přesto jsem udělal něco, co nikdo nečekal. Vzal jsem Standu kolem ramen a vydal se s ním cestou k domovu. Mohl jsem mít Jarku i její sestřenku, ale já to zazdil a šel s kamarádem domů. Měl bych toho litovat? Myslím si, že nikoliv.
Nejsem na to příliš hrdý, ale takový jsem v mládí býval. Sobecký hajzlík, který si chtěl jen užívat života a nebral ohledy na okolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jana jana | Web | 30. října 2008 v 19:33 | Reagovat

Jardo,nechválím tě,odsuzuju tě,a co víc,mám nepříjemný pocit,že jsem se někdy v mládí zachovala také tak mizerně.

2 Renuška Renuška | Web | 30. října 2008 v 20:53 | Reagovat

Asi jsem pomalá, nebo mi všechno dýl trvá, ale za hřích bych považovala to, kdybys kámoše nechal napospas jeho pocitům z nešťastné lásky a sám si dopřával s jeho bývalkou. Pokud jsi opravdu v mládí řádil, pak toto byl okamžik, kde vyhrála tvá hlava nad "mezinožím":-)). Na rovinu, všichni někdy jednáme tak, že nemyslíme na ty druhé, ale jen na sebe. A kdo tak nečiní nebo nečinil, kecá.

3 jana jana | Web | 30. října 2008 v 21:50 | Reagovat

Jardo,jednou jsem byla na zábavě s partou a byl tam i kluk jaksi navíc a vyzval mě k tanci,no mě se nechtělo a vymluvila jsem se,že až později,že jsem udýchaná s předešlého tance.A on se mě ptal,kdy pro mne tedy může přijít a já neodpověděla a nechala jsem ho tam být.Měla jsem z toho nepříjemný pocit,viděla jsem na něm,jak je zpražený.Vždyt šlo jen o tanec.A s tím klukem celý večer nikdo netancoval.Byl nesmělý a pro jinou holku už nešel,cítil,že o něj nikdo nestojí.Bylo mi to pak líto a pamatuju si to do dneška.

4 Vendea Vendea | Web | 30. října 2008 v 21:55 | Reagovat

naprosto souhlasím s tím, co napsala Renuška - víc slov z mého pohledu netřeba

5 jana jana | Web | 30. října 2008 v 23:33 | Reagovat

Jardo,promiň prosím,co jsem ti tu napsala.Neměla jsem žádné právo odsuzovat tebe,jen proto,že se sama cítím mizerně protože jsem kdysi provedla něco podobného.Pravda je,že všichni jsme někdy sobečtí.A nejvíc se nám nelíbí právě to,co vyčítáme sami sobě.Ještě jednou se ti omlouvám,mrzí mě to.Jana

6 Renuška Renuška | Web | 31. října 2008 v 7:37 | Reagovat

Zpětně jsem pochopila, proč jsi v tomto příběhu hovořil o hříchách mládí. Jen jsem si asi vybrala jako pointu jinou část, ke které jsem už psala komentář. Pokud se jednalo o nevybíravé chování ke slečně, která se ti nelíbila - no, je to humus, no. Co ti mám povídat. Jenže mladí občas neumí jednat v rukavičkách a třeba ještě tolik neznají sílu vyřčeného slova, které kolikrát zabolí víc jak pořádná rána přes hubu.

7 jmeno-neni-dulezite jmeno-neni-dulezite | E-mail | Web | 7. listopadu 2008 v 12:00 | Reagovat

jak se to říká... chybami se člověk učí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama