Ač snažil bych se sebevíc a neměl lásku,nemám nic.

Vězeň.

17. května 2009 v 13:18 | nubara |  vlastní tvorba
Stal jsem se vězněm osamění
neboť mne láska spoutává
k té, která už tu dávno není
však ve mně stále zůstává.

Okovy vzpomínek se sebou vláčím
sám zakul jsem se do těch pout
když nové lásce v ústrety kráčím
tak nemohu se z místa hnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | Web | 17. května 2009 v 21:02 | Reagovat

Občas býváme spoutaní tím, co jsme měli a je těžké se od toho odpoutat. Moc hezká básnička - po dlouhé době.

2 Peťka;) Peťka;) | Web | 18. května 2009 v 14:21 | Reagovat

minulost nás občas drží pevněji, než bychom sami chtěli a než se nám líbí.. .a kolikrát si za to můžeme sami, to je to nejhorší

3 Vendea Vendea | Web | 19. května 2009 v 7:38 | Reagovat

některé věci je těžké překonat.....

4 renuška renuška | Web | 19. května 2009 v 20:29 | Reagovat

Járo? To je ... šok a radost a smutek a bezmoc a touha a naděje a oddanost ... Nejen minulost, ale i představy a sny, kterým se příliš poddáváme, nás mohou věznit ve svých okovech. Někdy je to možná dobře, ale někdy je to třeba zásadní chyba, která nás omezuje a brání nám létat ...

5 Míša Míša | Web | 19. května 2009 v 20:42 | Reagovat

Jardo, jsem ráda, že zase po dlouhé době přibyl nový článek. Věrně jsem sem nakukovala skoro každý den...a konečně jsem se dočkala. Moc pěkná báseň. Moc

6 Chemarin Chemarin | Web | 23. května 2009 v 21:54 | Reagovat

Tak přece jen. Jsem ráda, že se ozval. Jak reagovat na pěknou básničku? Snad - čas, kdy jít dál jednou přijde...

7 Jana Jana | Web | 25. května 2009 v 12:21 | Reagovat

To je Jardíku moc hezký,že tak vzpomínáš na svoji lásku,ale on si člověk časem všechno idealizuje.Neměl by jsi přeci jen začít normálně žít a přivést synovi novou maminku a sobě ženu,přítelkyni,prostě svoji druhou polovičku?Pokud se ti tedy doopravdu chce:-) Náhodou jsem se k tobě podívala a vidím,že už jsi zas zpátky a tvoříš,to je dobře:-)

8 Zuzka Zuzka | Web | 28. května 2009 v 13:29 | Reagovat

Ahoj Járo, jen vzpomínej a vypiš se z toho krásnou básničkou. Čas je všemocný léčitel. A je tu vždy naděje, že lásku zase ucítíš. Moc mě mrzí, že máš takové pocity a stavy, ale věř mi, že to není nic neobvyklého. Chápu Tě!

9 Anna Anna | E-mail | 10. června 2009 v 3:02 | Reagovat

Možná si někdo nepřizná, že už mu není 15. Že jeho tělo podléhá - nejen - gravitaci, že jeho tvář není vyžehlená... Pak se asi cítí vězněm. Vězněm komplexu nesmrtelnosti? Vězněm komplexu nezměny? Pak stává se UPÍREM. Pije krev sám sobě. I když ho někteří - i přes to - mají rádi.  PROČ.

10 sabča sabča | Web | 19. června 2009 v 20:26 | Reagovat

koukneš se mi pls na blog?? Díky:-)

11 Euridika Euridika | Web | 22. června 2009 v 23:28 | Reagovat

Poprve jsem na tvem blogu a chci ti napsat že je krasnej...Ne jenom že je design hezkej ale i po tom co pišeš je nadhernej.

Ahojka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama